Z pravěkého období pochází také rozsáhlý systém opevnění, který člení hradiště na opevněnou vrcholovou plošinu a opevněné předhradí na západní a severní straně. Celková opevněná plocha dosahuje 115 ha, z toho vrcholová plošina 13 ha, celková délka všech fortifikací činí neuvěřitelných 18 km.
Archeologické nálezy svědčí též o osídlení v raném středověku (době slovanské) a o době, kdy na úpatí hory vyrostly dvě středověké vesnice, Záhořice a Vladořice.
Ze starší literatury již renesanční kronikář Václav Hájek z Libočan zabydluje Vladař svojí historkou k roku 805 lidmi jistého Rohovice, syna Hrozislavova ze vsi Vršovic, který se svádil s Lučany a v okolí Žatce „chodil po horách a lesích sobě místa k bydlení hledaje, až i přišel na jednu horu, na kteréž byla hojnost vody. Tu kázal svým lesy sekati a obruby dělati, i nalezeno jest, že tu prvé na té hoře také nějaké stavení bylo …že sú tu byli někdy před mnohými lety Bohemové město sobě postavili, kteréž slulo Břímota“. K roku 806 pak dále uvádí, že „Rohovic to místo sobě oblíbiv, s velikú pilností tu město stavěl a dal jemu jméno Vladař“. Když s trochou shovívavosti přehlédneme detailní fakta, jež Hájek uvádí, rozhodně za pozornost stojí bystrý postřeh o starším, ještě pravěkém hradišti, a rovněž doba osídlení hradištního není vyloučena s ohledem na nálezy z blízkého Podbořanska.
K roku 1379 je v historických pramenech poprvé zmiňována ves Vladořice (Wladorzicz plurium), ve které se dokládá i středověká tvrz. O něco později se v pramenech objevuje i ves Záhořice (1393 in Colessow, Zahorzie et Kobylee).
Další vladařské události popisuje husitský kronikář Vavřinec z Březové k listopadu roku 1421. Při pomoci hradu Krasíkovu byl Jan Žižka z Trocnova donucen plzeňským landfrýdem a pánem z Plavna k ústupu k městu Žatec. A dále kronikář popisuje: „ A když přitáhl Žižka se svými lidmi blízko Žlutic k hoře, zvané Vladař, a vyjel na ni se svými vozy a jezdci, obklopil se a své lidi vozy, a připraviv děla, mužně se proti nepřátelům bránil, třebas byl spolu se svým trápen nepohodou povětří, mrazem, vichřicí a hladem. Tři dni však se mužně bránili a nepřátelé neměli volný výstup na horu“.
V roce 1868 pak shodně J. E. Wocel i J. E. Födisch uvádějí, že některé pozůstatky valového opevnění mohou být i prací švédského generála Bannera, který se tu se svým vojskem v roce 1639 „táborem položil“.
Přesto, že počátky archeologického zájmu o tuto tajemnou horu spadají již do 19. století, odborníci se její dávnou minulostí dlouho zabývali pouze okrajově, snad v důsledku odlehlosti zdejších končin od hlavních středisek archeologického dění. Teprve v posledních letech, a to zejména přičiněním Archeologického ústavu v Praze, katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni, Krajského muzea Karlovy Vary a péčí Občanského sdružení Vladař, dochází ke komplexní dokumentaci vladařských reálií a jeho osídlení je sledováno i v širším kontextu celé kulturní krajiny.
